Ovce ve společnosti

Soudím lidi, kteří se nechávají velice snadno ovlivnit a strhnout postoji a hodnotami, které nastaví společnost okolo nich.

Jeden člověk se mě nedávno zeptal, zda soudím lidi. Často nad touto otázkou zpětně znovu přemýšlím. Odpověděla jsem, že ne. Nejsem pověřená tím, abych ostatní soudila. Neznám jejich osobní příběhy, které je formovaly.

Všichni jsme výsledkem toho, co jsme si prožili. Každý si musíme projít určitým životním scénářem, díky kterému jsme výjimeční a odlišní. Naše reakce v určitých situacích jsou díky tomu různé stejně tak jako zkušenosti a vědomosti, které nemáme všichni na totožné úrovni.

Každý vnímáme svět jinak. Proto je jasné, že se nemůžeme shodovat ve všem a chápat chování všech kolem sebe. Jsme jako knihy s jiným obsahem. Do každého z nás se vepsalo něco jiného a ne každý měl tu možnost, aby si tu naši knihu přečetl celou. Přeci jen jsme často příliš uspěchaní a přečteme si jen dvě poslední strany a ihned vyvodíme o daném člověku závěry. Těžko posuzovat, kdo je ten, který vnímá „správně“.

Nesoudím lidi podle obalu. Soudím je podle způsobu přemýšlení. Soudím je podle toho, jestli přemýšlí sami za sebe.

Postupně jsem došla k závěru, že rozhodně nesoudím lidi podle obalu. Soudím je podle způsobu přemýšlení. Není to o chytrosti lidí, ale o tom, čemu já říkám životní moudrost. Ne každý chytrý člověk je ale zároveň také moudrý.

Soudím lidi, kteří se nechají velice snadno ovlivnit a strhnout postoji a hodnotami, které nastaví společnost okolo nich. Nedrží se těch svých osobních. Těch, které jsou pro ně přirozené. Mrzí mě, když někdo nezkoumá, co je dál. Co za tím vším stojí. Protože přijímat to, co nám někdo sdělí jako zaručený fakt je mnohem jednodušší a pohodlnější, než se nad něčím sám zamyslet a prozkoumat souvislosti.

Nemám ráda ovce a lidi, kteří na sobě nepracují. Takové typy lidí bohužel/bohudík soudím. Mám ráda lidi, kteří mají otevřené oči a mysl.

Foto k článku a perexu:http://www.rebeccalader.com/uniformity