Já žena… bez antikoncepce

Paní doktorky tyto prášky někdy rády předepisují jen proto, že slečně právě odbil patnáctý rok života. Radši dáme antikoncepci… preventivně, pro jistotu.

Párkrát v životě už jsem tyhle zázračné prášky brala. Paní doktorky je někdy rády předepisují jen proto, že slečně právě odbil patnáctý rok jejího života. Radši dáme antikoncepci… preventivně, pro jistotu. Já osobně mám zkušenost s tím, kdy lékař vyzdvihuje klady antikoncepce a opomíná zápory. Byla jsem mladá a nedomyslela to. Zlepší se pleť, menstruaci si můžete oddalovat jak se vám zlíbí, nebude vás tolik bolet břicho a hlavně neotěhotníte! Jakoby neexistovala žádná jiná bezpečná metoda. K čemu je ale dočasně alabastrová pleť, když až po vysazení prášků spousta žen konečně pozná, co je to špatná pleť… To období si pamatuji velmi dobře.
Antikoncepce vypíná přirozený ženský cyklus. Když jsem byla pod prášky já, měla jsem pocit, že tolik nevnímám své ženství. Fakt chceme ovlivňovat to, co je v našem těle přirozené, chemií? Ale tento příspěvek nebude jen o tom, jak je antikoncepce špatná, naopak bych chtěla napsat, proč je dobré, ji nebrat a o co všechno se ochuzujeme.

Před Austrálií jsem si nakoupila pár balíčků, že to tak bude lepší, pro jistotu. V den odletu jsem je záměrně nechala na stole a nadobro za nimi zavřela dveře. Už nikdy víc. Čekala jsem, co se začne s mým tělem dít a pečlivě jsem pozorovala své nálady. Ono žít s ženskou, které se mění nálady v závislosti na tom, v jaké fázi cyklu se zrovna nachází, je docela fuška, ale je to přirozené. Ženy jsou prostě komplikované. Děkuji Adame, že to dáváš. Myslím si, že to za to ale i přesto stojí. Jsem to já. Já žena a žádná chemie.Jak vypadá takový měsíc v životě ženy, která není „pod vlivem“?

Fáze: „Jsem nejpřitažlivější žena na světě, která zvládne všechno!“

 Zamilovaná hlava v oblacích, úsměv od ucha k uchu, pleť je rozzářená. Jen tak něco mě nerozhází. Až na únavu. Musím hodně odpočívat, protože tělo nabírá zásoby energie na celý měsíc a hodně dumám o životě. Po tom světě se chodí tak nějak krásněji a všechno vypadá růžově. Cítím se příjemně ve své kůži a musí to být v tomto týdnu vidět.  Fáze: „Světe, jsem tu!“ Bože, ten nával energie! Uděláme něco spontánního? Není problém! Může nás napadnout třeba žít někde jinde než v zemi, ve které zrovna žijeme. A najednou nám přijde, že to vlastně není až taková blbost, to zrealizovat. Ono vlastně nic není nemožné. Co takhle vyrazit na výšlap do hor? Teď! Já mám v téhle fázi pocit, že po světě tančím a všechny těžkosti mě ovanou, ale nikdy to nebude takový vítr, aby mě porazil. Na místě nepostojím. 

 Fáze: „Budu chvilku sama“ Energie pomalu dochází a ty zbytky se snažíme vložit do rozvoje sebe sama. Přemýšlíme, co bychom mohly vytvořit, vybudovat, upravit. Jsme hodně kreativní a snažíme se z toho vytěžit maximum. Máme chuť zkoušet věci, které jsme se vždy chtěly naučit a v téhle fázi se do nich možná konečně dokopeme. Já se zase ponořuji sama do sebe a v počítači zakládám soubor s názvem „Co se chci naučit“.

  Fáze: „Radši se přede mnou někam ukliďte“ Tady přestává veškerá legrace. Kromě toho, že mě možná najdete schoulenou v klubíčku na gauči, jak bezdůvodně břečím, tak vám možná i vynadám, když se mě zeptáte, proč. Já přeci vůbec nemusím mít důvod, proč. Tělo si asi potřebuje ulevit. Tahle ubrečená scénka na gauči je pro mé okolí ale pořád lepší, než když to začnu ventilovat změnami nálad. Slovíčkařím. Chytám se každého slova a když se mi zrovna nelíbí, udělám z něj konec světa. Naštvu se tak, že se otočím na patě a sama odcházím, abych se trochu uklidnila. Nemyslím to tak, vážně. Za chvíli už to ale zase bude dobrý, jen počkejte pár dní…