Austrálie v rovnováze

Jaká je ta oběť? Chybí nám rodina, chybí nám přátelé, tehdejší koníčky, dřívější jistoty. V obchodě nemůžeme koupit piškoty na vosí hnízda, protože slovo „piškoty“ v angličtině si z paty nevycucá ani google překladač.

Jaké to je, žít na druhé straně světa, kde je všechno vzhůru nohama, a to doslova? Jezdí se tu nalevo, dveře se odemykají na druhou stranu, výplaty se dostávají týdně (v tom spatřuji docela výhodu)… Na sociální sítě většinou zachycujeme ty sladké okamžiky, kdy se válíme po plážích, nebo cestujeme a dopřáváme si zaslouženou odměnu. Nikdo ale nedokumentuje, když každý týden, klidně i několikrát brečím. Je to vždy jen taková vlna. Často si chceme zabalit kufry a letět domů, vyprdnout se na to. Když nás ta vlna ohodí, většinou ale díky australskému slunci zase rychle oschneme. Melbourne je proslulé prudkými změnami teplot. Za den se tedy vystřídá několik druhů počasí a tak je to i s náladami.

Jaká je ta oběť? Chybí nám rodina, chybí nám přátelé, tehdejší koníčky, dřívější jistoty v práci a vlastně i jistoty se vším. V obchodě nemůžeme koupit piškoty na vosí hnízda, protože slovo „piškoty“ v angličtině si z paty nevycucá ani google překladač. Když se v Česku něco pokazí, jsme tu v izolaci a nemůžeme být po ruce, jako pomoc, jako podpora. To je věc, které se já osobně takhle daleko bojím nejvíc. Že budu bezmocná. Je ale blbost, malovat čerta na zeď, she will be apples. Takže se na to snažím nemyslet. Prošvihnu maturiťák mé sestry, Vánoce, Silvestr, kupu narozenin, oslav, vánoční večírky… Všude se mluví cizí řečí a i když jsme tu s úrovní naší angličtiny docela v klidu, pokud Australani chtějí (a to oni často chtějí), nahodí slang, zrychlí a máme co dělat. Nikdy jsem nechápala, když se někdo vrátil po dlouhé době ze zahraničí a najednou měl přízvuk, nebo mu tam skákala anglická slovíčka… Dokud jsem před pár dny naprosto přirozeně neprohlásila, že „lukuju pro mé brýle“. Poznámka pro shopaholiky… už 3 měsíce jsem si tu nekoupila žádné oblečení a ani mě to nijak netrápí. Radost ze života tu vytvořím z jiných věcí, které většinou ani nic nestojí.

Začátky jsou krušné a v Sydney jsme museli zvažovat, zda si koupíme vajíčka za 5 dolarů, nebo za 5,20. Sakra, když koupíme dvoje, tak to pak díky akci vyjde levněji, koupíme je? Je levnější koupit to mléko v Colesu, nebo ve Woolies? V Čechách jsem prostě šla, koupila, co hrdlo ráčilo a zda to bylo v Albertu nebo v sámošce na rohu, bylo tak nějak jedno. Člověk musí víc přemýšlet. Vyšktávat ze seznamu věci, které nepotřebuje, hledat vychytávky. A pak se může jít s tou colou v akci vyvalit na pláž. Naštěstí, jsme se nedostali do fáze kroužkování slevového jídla v letácích. Takové jsou určitě začátky většiny lidí, kteří vycestovali.

Zažíváme tu i legrační momenty. V mezičase, kdy zrovna nemáme pořádnou práci, chceme být nezávislí a dělat sami na sebe, tak dokážeme mít fakt zhovadělé nápady… Třeba taháme v ruce vysavač přes půlku města, abychom udělali jedné paní cleaning. Je to prdel, to vám řeknu. Vypadáme u toho komicky. „To jste vzali vysavač vyvenčit?“ – ptá se nás postarší Ozík. Nijak nás netrápí, když jsme za exoty. Ještě před pár měsíci bych se při pomyšlení, že tohle dělám po Praze osypala. Tady mi úplně definitivně opadl strach z toho, co si o mně kdo pomyslí. Zažívám tu lehkost bytí. Zní to určitě paradoxně po tom, co píšu o těžkostech, kterými tu na začátku procházíme, ale ono se to krásně vykompenzuje a svět je v rovnováze. Ta lehkost, kterou pociťuji, když sem nacpána do nákupního vozíku a tlačená mě po městě. Když se někdo z kolemjdoucích podivuje, kamarád prohlásí, že mě koupil v akci a pokračujeme. Nejsme blázni, vážně… i když možná někdy jo a je to fajn. Austrálie perfektně roztřískala všechny pohodlnosti a naučila mě se nebrat tak vážně. Když nejsme „doma“, tak obětujeme, hodně a možná to ani není vidět. Ale díky tomu zase sílíme, rosteme… zase ta rovnováha. Zkrátka, když se tu z toho neposereme, tak můžeme jen získávat a to si pište, že získáváme ?